sobota 20. února 2016

Na kafi s Mindy Kaling

Znáte to, když sedíte s kamarádkou na kafi a během pár hodin proberete všechno možné, od vztahů přes módu po trapné příhody z dětství? Přesně takhle působí debutová knížka Mindy Kaling Is Everyone Hanging Out Without Me? (And Other Concerns) z roku 2011. Se vším dobrým i zlým, co tenhle formát přináší.


Mindy Kaling je americká komička/herečka, poslední dobou spojená hlavně se seriálem The Mindy Project, ve kterém hraje hlavní roli. Předtím hrála v americkém seriálu The Office a taky k němu psala scénář. U nás tolik známá není, hlavně proto, že ani jeden ze zmíněných seriálů u nás, pokud vím, neběžel. Její knížky ale překvapivě nabízejí i česká knihkupectví.

Is Everyone Hanging Out Without Me? je rozdělené na několik úseků, a ty jsou rozdělené na kapitoly a podkapitoly. (Čím víc oddělení a nadpisů, tím jednodušeji text působí, pokud chcete cílit i na lidi, kteří čtou jen časopisy nebo blogy.) Mindy probere svoje dětství, přestěhování a život v New Yorku, úspěch a stěhování do Los Angeles, a nakonec vztahy a vzhled. Bohužel, kvalita probíraných témat pro mě postupně klesá (stejně jako provedení).

Začátek byl skvělý, zvlášť během první kapitoly o Mindyině dětství jsem se s ní mnohokrát ztotožnila (třeba hrůzný zážitek, když musela skočit do vody z vysokého skokanského můstku, anebo jak se učila jezdit na kole). Bavila jsem se taky třeba u seznamu "Typy žen z romantických komedií, které ve skutečnosti neexistují" (čtyřicetiletá matka třicetiletého hlavního hrdiny). Pak už se ale kniha čím dál víc upírá směrem, ve kterém ji nemůžu následovat: svět komedie, do kterého se Mindy toužila dostat už od dětství. Pokud jste (stejně jako já) nikdy nesledovali Saturday Night Live a doteď si myslíte (stejně jako já předtím), že seriál The Office má jenom britskou verzi, budete si často připadat jako během konverzace o něčem, čemu vůbec nerozumíte, a tak vám nezbývá nic jiného, než se usmívat a přikyvovat.

Mindy je vážně vtipná, i když píše o věcech, které v tu dobu, kdy se staly moc vtipné nebyly. Svěřuje se se svými neúspěchy po přestěhování do New Yorku i o tom, jak málem odešla z The Office. Píše z velké části tak, jako by s vámi mluvila, a nejednou si budete přát, abyste se s ní vážně kamarádili, protože mluví taky o triviálních věcech, které většinou nikoho nenapadne zmiňovat, a je to super. Přiznávám ale, že její styl psaní je po čase docela únavný - asi jako když jste už na tom kafi příliš dlouho a už byste nejradši šli domů, ale ona má ještě plno věcí, které vám chce říct, a vy už posloucháte jen na půl ucha. Poslední kapitoly se věnují vztahům a vzhledu; některé části byly docela o ničem (fotky z mobilu jako materiál do knihy?). O tom, jak v hollywoodském prostředí Mindy válčí se svojí velikostí "typické americké ženy", ale stojí za to si přečíst.

Is Everyone Hanging Out Without Me? tedy rozhodně tedy není kniha o dospívání, jak by se i z úvodu mohlo zdát. Ani to úplně není příběh typu "jak jsem se dostala tam, kde jsem teď a jak vy můžete taky". Na to na sebe jednotlivé části příliš málo navazují, takže rozhodně není možné si vytvořit obraz Mindyina života. Jednotlivé kapitoly spíš často působí jako články na blog. Je to jednohubka, která přiznává, že za ní nestojí konkrétné myšlenka ani poselství, ale má hlavně pobavit. Což se jí podle mě podařilo.

Hodnocení: 3/5

Mindy Kaling: Is Everyone Hanging Out Without Me? (And Other Concerns)
EburyPress, 2013

pátek 19. února 2016

TOP 5 #5: Příběhy, u kterých jsem brečela


Čtení je pro mě o emocích. Pokud ve mě kniha nevyvolá emoce, pokud si po jejím dočtení nepřipadám mrtvě, a pokud nebrečím, hledám dál. Příběhy, u kterých jsem brečela, si pamatuju, protože to znamená, že se dostaly dál, než jen na povrch. Rozhodně jich bylo víc než pět. Rozhodla jsem se sem dát pár těch, které nejsou tak známé nebo očividné.

Vášeň a cit (Becoming Jane)
Po tomhle filmu jsem brečela tak moc, že jsem ho znova nemohla pustit. Český název naprosto vystihuje obsah (ten anglický je Becoming Jane). Je to napůl biografický příběh Jane Austen (Anne Hathaway) a její lásky Toma Lefroye (můj oblíbený James McAvoy). Pokud víte, jak to s jejím milostným životem ve skutečnosti bylo, nejspíš už i tušíte konec. Film je to krásný, prostředím přirozeně připomíná adaptace knih Jane Austen. Příběh se jim částečně taky podobá, ale pro mě byl mnohem silnější.


Jeden den (One Day)
Příběh je o přátelích Emmě (Anne Hathaway) a Dexterovi (Jim Sturgess), kteří se vídají každý rok jeden den. Navzájem se svěřují s tím, jak válčí se životem. A neuvědomují si, že spolu by jim to možná šlo mnohem líp. Je to jak film, jak kniha. Po tom, co mě zasáhl film, jsem si chtěla hned přečíst i knížku, pořád na mě ale čeká. Tenhle rok ji ale vážně přečtu, i když vím, že mi to znovu zlomí srdce. Hodně.

Delirium (Lauren Oliver)
Delirium je ve skutečnosti trilogie. Zatím jsem z ní četla dva díly, a můžu vám říct jedno: první kniha funguje samostatně mnohem líp. Je to dystopický román o světě, ve kterém je láska nemocí. Teenageři v určitém věku dostanou lék, které je tohoto "nedostatku" navždy zbaví. Lena se ale několik týdnů před tím, než má přijít na řadu, zamiluje. Mezi knihami podobného žánru, které v poslední době vycházejí, se Delirium trochu ztrácí, ale nenechte se zmást. Je to úžasné.

Panství Downton
Nebyla jsem si jistá, jaký z "mých" seriálů sem dát, protože skoro u každého jsem v určitých momentech už uronila pár slz. Vyhrává ale Panství Downton, které mě poslední dobou dojímá už jenom tím, že je to Panství Downton. Ale vážně: v tom příběhu je tolik dramatických a dojemných dějových linií s nepředvídatelnými zvraty, že se mnou zůstává, nehledě na to, že oficiálně už skončil. (Já ale umím šetřit, takže mi ještě zbývají téměř dvě celé série!)

The Perks of Being a Wallflower/Ten, kdo stojí v koutě (Stephen Chbosky)
Tahle knížka pro mě znamená strašně moc. Když ji otevřu, téměř na každé stránce mám podtrhané citáty, protože ke mně tolik mluvila. Hlavní postava Charlie, který vždycky stál tak nějak v koutě a moc mu to nevadilo, poznává život spolu se staršími kamarády. Je knihomol, a o všem přemýlí trochu víc, než ostatní. Nenechte se zmást malým rozsahem. Zlomilo mi to srdce, ale bylo to úžasné.


Projekt TOP 5 pořádáme společně s Lenkou z Létám na Pegasu. Nezapomeňte se podívat taky na její článek!

Jaké příběhy vás zaručeně dojmou?

(Obrázky: Becoming Jane, Panství Downton, ostatní weheartit)

pátek 12. února 2016

Závěrečný díl Monumentu 14 moc překvapení nepřinesl

Před pár dny uběhly dva roky od založení I NEED STORIES TO LIVE a taky od uveřejnění první knižní recenze. Byla na sérii Monument 14, jejíž poslední díl Cesta pustinou jsem právě dočetla. (Recenze obsahuje spoilery na předchozí díly Monument 14 a Nebe v plamenech!)


Monument 14 se odehrává ve Spojených státech zasažených megatsunami, která zapříčinila únik nebezpečných chemikálií. Ty podle krevní skupiny způsobují neplodnost, paranoiu, silné krvácení nebo podněcují agresivitu. Příběh sleduje čtrnáctičlennou skupinku dětí z města Monument v Coloradu, kterým se podařilo ukrýt se v supermarketu a tam přečkat tu první dva týdny po katastrofě. Ve druhém dílu, Nebe v plamenech, se rozdělili. Část zůstala v supermarketu, včetně hlavního vypravěče Deana, a druhá zamířila na letiště v Denveru, kde se jim podařilo sehnat pomoc a všechny dostat do uprchlického tábora v Kanadě.

Šťastný konec se ale zatím nekoná. Chybí Josie, která se ocitla v Missouri v táboře pro lidi s krevní skupinou nula. To je ta, která z nich při kontaktu s chemikáliemi dělá agresivní násilníky. Když se o tom dozví Niko, vydá se na záchrannou misi spolu s Jakem, Deanem a Astrid, která je těhotná a bojí se, že na ní kvůli chemikáliím budou dělat pokusy.

Ve vyprávění se tentokrát s Deanem střídá Josie. Její část mě většinou bavila víc, protože v Deanově části se autorka rozhodla pro omílání milostného trojúhelníku těhotná Astrid - otec dítěte Jake - slušňák Dean, což mě dost brzo přestávalo bavit. Nejistý Dean v jednom kuse přemýšlí, jestli ho Astrid vážně miluje (jeho dřív beznadějná láska ke školní hvězdě se koneckonců stala realitou jen díky skoroapokalypse), Astrid se ho ujišťuje, že ano, ale moc to tak nevypadá. Každopádně ani v jedné dějové linii nechyběla akce i silné momenty. Muž, který se po vystavení chemikálií stane vrahem a pak čelí následkům. Holčička, kterou Dean a spol. museli vrátit rodičům, které už asi neměla. V táboře pro skupinu nula zase nezáleží na tom, jestli na lidi působí chemikálie - někteří lidi jsou agresivní, násilničtí a zlí i bez nich a pro Josie je lepší se od emocí radši odstřihnout.

V příběhu se objevily trhliny, které se autorce nepodařilo docela zacelit. Především, postavy začaly být protivné a jejich motivace příliš přímočaré. Na ději bylo cítit, že si ho autorka naplánovala a teď ho potřebuje vsunout do příliš úzké formy. Některé překážky na cestě prostě odsunula bez dalšího vysvětlování, a jiné věci zase vyřešila rychle, aby to na těch 300 stránkách všechno zvládla. Neříkám, že jsem všechny zvraty čekala. V posledních pár kapitolách ale všechno tak samozřejmě zapadlo na své místo, až to bylo trochu nepřirozené.

Stejně jako v předchozích knihách děj ubíhá strašně rychle, stránky jako by se otáčely samy, jak je to napínavé. Na druhou stranu se ale příběh v paměti rychle rozplyne. Monument 14 prostě není série, na kterou bych za pár let vzpomínala jako na příběh, který se mnou zůstal. Je to zážitek pár večerů, kdy jsem nemohla jít spát, dokud jsem se nedozvěděla konec (a, přiznávám, neuronila pár slz, protože to byl vážně docela pěkný konec). A to taky není špatné.

Hodnocení: 3,5/5

Goodreads
Emmy Laybourne: Cesta pustinou (Savage Drift)
Nakladatelství Baronet, 2014, první vydání
Překlad Zuzana Ľalíková