Monument 14 se odehrává ve Spojených státech zasažených megatsunami, která zapříčinila únik nebezpečných chemikálií. Ty podle krevní skupiny způsobují neplodnost, paranoiu, silné krvácení nebo podněcují agresivitu. Příběh sleduje čtrnáctičlennou skupinku dětí z města Monument v Coloradu, kterým se podařilo ukrýt se v supermarketu a tam přečkat tu první dva týdny po katastrofě. Ve druhém dílu, Nebe v plamenech, se rozdělili. Část zůstala v supermarketu, včetně hlavního vypravěče Deana, a druhá zamířila na letiště v Denveru, kde se jim podařilo sehnat pomoc a všechny dostat do uprchlického tábora v Kanadě.
Šťastný konec se ale zatím nekoná. Chybí Josie, která se ocitla v Missouri v táboře pro lidi s krevní skupinou nula. To je ta, která z nich při kontaktu s chemikáliemi dělá agresivní násilníky. Když se o tom dozví Niko, vydá se na záchrannou misi spolu s Jakem, Deanem a Astrid, která je těhotná a bojí se, že na ní kvůli chemikáliím budou dělat pokusy.
Ve vyprávění se tentokrát s Deanem střídá Josie. Její část mě většinou bavila víc, protože v Deanově části se autorka rozhodla pro omílání milostného trojúhelníku těhotná Astrid - otec dítěte Jake - slušňák Dean, což mě dost brzo přestávalo bavit. Nejistý Dean v jednom kuse přemýšlí, jestli ho Astrid vážně miluje (jeho dřív beznadějná láska ke školní hvězdě se koneckonců stala realitou jen díky skoroapokalypse), Astrid se ho ujišťuje, že ano, ale moc to tak nevypadá. Každopádně ani v jedné dějové linii nechyběla akce i silné momenty. Muž, který se po vystavení chemikálií stane vrahem a pak čelí následkům. Holčička, kterou Dean a spol. museli vrátit rodičům, které už asi neměla. V táboře pro skupinu nula zase nezáleží na tom, jestli na lidi působí chemikálie - někteří lidi jsou agresivní, násilničtí a zlí i bez nich a pro Josie je lepší se od emocí radši odstřihnout.
V příběhu se objevily trhliny, které se autorce nepodařilo docela zacelit. Především, postavy začaly být protivné a jejich motivace příliš přímočaré. Na ději bylo cítit, že si ho autorka naplánovala a teď ho potřebuje vsunout do příliš úzké formy. Některé překážky na cestě prostě odsunula bez dalšího vysvětlování, a jiné věci zase vyřešila rychle, aby to na těch 300 stránkách všechno zvládla. Neříkám, že jsem všechny zvraty čekala. V posledních pár kapitolách ale všechno tak samozřejmě zapadlo na své místo, až to bylo trochu nepřirozené.
Stejně jako v předchozích knihách děj ubíhá strašně rychle, stránky jako by se otáčely samy, jak je to napínavé. Na druhou stranu se ale příběh v paměti rychle rozplyne. Monument 14 prostě není série, na kterou bych za pár let vzpomínala jako na příběh, který se mnou zůstal. Je to zážitek pár večerů, kdy jsem nemohla jít spát, dokud jsem se nedozvěděla konec (a, přiznávám, neuronila pár slz, protože to byl vážně docela pěkný konec). A to taky není špatné.
Hodnocení: 3,5/5
Goodreads
Emmy Laybourne: Cesta pustinou (Savage Drift)
Nakladatelství Baronet, 2014, první vydání
Překlad Zuzana Ľalíková
Žádné komentáře:
Okomentovat