Skrytý poklad mezi romány Jane Austen

Co se vám vybaví, když se řekne Jane Austen? Vsadím se, že Pýcha a předsudek. A možná ještě Rozum a cit. Slyšeli jste ale někdy o Northangerském opatství?

První část příběhu se odehrává v Bathu, kam sedmnáctiletá Catherine Morlandová na několik týdnů vyjede s rodinnými známými. Je okouzlená společenským životem - procházkami na kolonádě, plesy, koncerty a divadlem -, a taky svou společností. Hned se spřátelí s Isabellou a jejím úlisným bratrem Johnem, který na ni má samozřejmě zálusk. A taky s mnohem sympatičtějšími sourozenci Eleanor a Henrym Tilneyovými. Henryho city ohledně Catherine jsou ale značně nejasné. Po několika týdnech společenských zábav je Catherine pozvaná na návštěvu k Tilnyovým - do bývalého středověkého opatství Northanger.

Catherine ničím obzvlášť nevyniká. Nezpívá, nehraje na klavír ani nemaluje krajinky, jak se na správnou mladou dámu sluší, ani nevládne obzvlášť bystrým intelektem nebo znalostí lidské povahy. Zato nade všechno zbožňuje čtení hrůzostrašných románů. To všechno Jane Austen v románu báječně využila. Catherine je "skutečným" světem dosud nedotčená, a tak vůbec nerozumí Isabelliným ženským hrám, ani jí nedává smysl Johnovo neustálé vychloubání. Právě Catherinina bezelstnost je zdrojem mnoha vtipných situací. A jak do toho všeho zapadají gotické hrůzostrašné romány? Snad neexistuje středověký hrad - nebo opatství -, jehož pán by někde nevěznil nebohou manželku nebo aspoň netajil tajné chodby vedoucí ze skříní, nebo ano? Z pátrání po dobrodružství Catherine brzy vystřízliví. S citem k panu Tilneymu to bude samozřejmě jinak.

Obhajoba románů

Nejzajímavější na celém příběhu je sledovat vývoj hlavní postavy Catherine. V průběhu románu setkává s mnoha postavami, díky kterým pozná různá zákoutí lidské povahy, která jí dosud byla skrytá. Přesto ale nikdy nesestoupí na jejich úroveň a ve všech se snaží vidět to nejlepší. Bohužel na 200 stránkách nedostal moc velkou šanci pan Tilney. Asi to nebude můj nejoblíbenější "nápadník" z Austeniných románů, ale některé "jeho" pasáže jsou skvělé. Jane Austen ale románové pozadí využila k mnoha glosám o vztazích mužů a žen ("Catherine ani netušila, jakou má výhodu - nevěděla, že půvabná dívka s vřelým srdcem a vědomostmi nedotčenou myslí nemůže u chytrého mladíka neuspět" - 14. kapitola, strana 89), lidské povaze a taky literatuře. V několika pasážích tam sama nebo skrze některé postavy obhajuje čtení románů, které v době přelomu 18. a 19. století byly mnoha lidmi považovány za brak.

"Romány já nečtu" - "To už musí být, když vezmu do ruky román" - "Nemyslete si, že bych já čítal romány" - "Copak v románě je všechno možné." - Takové výroky jsou běžné. - "A copak to čtete, slečno - ?" "Ále - jenom román," odvětí mladá dáma a odloží jej s předtíranou lhostejností nebo i chvilkovým pocitem zahanbení. - "To je jenom Cecilia nebo Camilla nebo Bellinda." Nebo zkrátka některé jiné dílo, v němž se projevují náročné schopnosti lidského ducha a hluboké znalosti naší povahy, výstižné popisy jejích různorodých proměn a prudké gejzíry vtipu a humoru jsou zprostředkovány světu vybraným jazykem. (5. kapitola, strana 25)

Možná bych šla v hodnocení ještě o stupínek nahoru, ale trošku mi vadil malý rozsah románu. Autorka do děje několikrát sama "vstupuje" a vysvětluje, že některou část příběhu přeskočí, aby to nebylo zbytečně dlouhé. Northangerské opatství je takový sladký bonbónek, který ale zůstává mimo zraky čtenářů. Jen pro porovnání: Pýcha a předsudek má na Goodreads už skoro 1,7 milionu hodnocení, a Opatství jen necelých 190 tisíc. Doufám, že na přečtení románu o hrdince, která miluje čtení, nalákám další čtenáře - já se k němu určitě zase vrátím.

Hodnocení: 4/5

Goodreads
Jane Austen: Northangerské opatství (Northanger Abbey)
Nakladatelství Český spisovatel, 1994, v ČS první vydání
Překlad Eva Kondrysová