středa 19. listopadu 2014

Každý den jiným člověkem

Kniha Den co den má sice veškeré atributy young adult literatury, ale současně taky něco, co mi zabránilo hned druhý den po přečtení začít číst něco dalšího. A to jsem si myslela, že mě ten příběh nijak zvlášť neoslovil.

Hlavní postava se jmenuje prostě A. Není to ani kluk, ani holka. (Tedy v českém překladu se pro něco rozhodnout musíte, takže vystupuje převážně jako kluk, ale v anglickém originálu byste to nepoznali.) Každý den je totiž někým jiným. Den co den se probouzí v těle někoho, komu je šestnáct jako jemu, a jeden den žije jeho život. Snaží se ho moc nenarušovat a co nejvíc splynout s okolím. Až do dne, kdy se zamiluje do Rhiannon.

Příběh je to vlastně poměrně statický. David Levithan se nezabývá tím, kde přesně jsme a jak to tam vypadá. Vývoj se odehrává v hlavách postav. Všechno sledujeme z pohledu A. Ten se nijak nelituje. Ví, jak žije a že jinak asi žít nebude (ačkoliv otevřený konec a vedlejší zápletka ohledně toho, jestli existují další jako on nechává prostor k interpretacím podle libosti). Na stránkách knihy prochází zajímavou proměnou od stavu, kdy myslí víc na sebe a na svoje štěstí a spokojenost, do momentu, kdy mu záleží především na Rhiannon.

Mezi řádky David Levithan trochu moc tlačí na pilu a nabádá čtenáře, že je jedno, jestli je někdo homosexuál a jakou má barvu pleti a jaké vyznává náboženství, protože A v jeho podání obsahuje úplně všechno. Nejsem si jistá, kolik čtenářů takovou "osvětu" na stránkách young adult knihy ocení. Na mě to působilo trochu vlezle. Každopádně se přes to není těžké přenést. Den co den je z těch knih, které rychle odsýpají a to, co se Levithan snažil ukrýt mezi řádky, možná pro hodně čtenářů zůstane ukryté.

Jsem si jistá, že to, jestli se vám Den co den bude líbit, hodně závisí na náladě nebo duševním rozpoložení. Je to komorní příběh a možná až pár dní po dočtení si uvědomíte, jak propracovaný a svým způsobem intimní je. Možná by se mi líbil víc, kdybych ho četla o půl roku dřív nebo o tři měsíce později. Sice mi na něm něco bylo docela protivné, přesto se mnou nenápadně zůstává.

Hodnocení: 3/5

Goodreads
David Levithan: Den co den (Every day)
Nakladatelství CooBoo, 2013, první vydání
Překlad Tomáš Bíla
(Obrázek: goodreads.com)

čtvrtek 6. listopadu 2014

Začtěte se do vyprávění o jednom neobyčejném životě

Před pár týdny uplynulo šedesát let od olympiády v Tokiu, kde Věra Čáslavská získala čtyři medaile (z toho tři zlaté). Nejspíš bych si toho ani nevšimla, kdyby nebyla hostem v ranním Studiu 6 po svém návratu z Japonska. Uchvátilo mě, jak šťastně vypadala a jak doslova vyzařovala pozitivní energii (v sedm ráno!). Udělala jsem rychlé rozhodnutí: musím o ní vědět víc.

Věra Čáslavská je nejúspěšnější česká sportovkyně všech dob. Gymnastka, jejíž kariéra vyvrcholila na dvou olympiádách (v Tokiu 1964 a v Mexiku 1968), na nichž získala dohromady sedm zlatých a tři stříbrné medaile, k tomu vyhrála mnohokrát mistrovství Evropy a světa. Sportovní hvězda, jejíž sláva se doslova dotýkala pomyslného Olympu. Kromě toho taky matka dvou dětí, která se nebála stát za svým názorem, i když za to musela trpět.

Jako ten nejlepší román

Život na Olympu je autorizovaný životopis, na kterém Pavel Kosatík s Věrou Čáslavskou úzce spolupracoval. Je to na něm vidět. Neuhýbá před žádným tématem, otevřeně mluví o každé kapitole jejího života, ať už je šťastná nebo smutná. Na pomoc si kromě toho vzal desítky dalších zdrojů, ať už Věřiny známé a spolupracovníky nebo novinové články a knihy. (Zvlášť zajímavý se zdá být Věřin vlastní životopis Cesta na Olymp, který vyšel na samém počátku sedmdesátých let - na další vydání už kvůli normalizaci nedošlo.) Je to taky biografie nesmírně čtivá, napínavá a plná zvratů jako ten nejlepší román (nebo hollywoodský velkofilm!).

Kosatík sleduje Věřin život v přehledně dělených kapitolách. Od raného děství po tvrdé tréninky a veleúspěšnou reprezentační kariéru. Tím to ale zdaleka nekončí. Následovala tvrdá léta komunistické persekuce a těžké manželství. Po roce 1989 pak práce v kanceláři prezidenta Havla a také rodinná tragédie, která u Věry vyústila v těžké deprese. Teď, když vím tohle všechno, si o to víc vážím toho, jak šťastně působí dnes.


Minulý režim v praxi

Život Věry Čáslavské dobře ukazuje, jak dokázali komunisté člověku znepříjemnit a pozvolna ničit život. Pokud jste nechtěli emigrovat a opustit tak svou rodinu, neměli jste naději, že to někdy skončí nebo že se budete mít líp. Mnohonásobná olympijská vítězka, na jejíž mexickou svatbu v roce 1968 se přišlo podívat 50 tisíc lidí, o pár let později v Československu nemohla sehnat práci a skoro dvacet let o ní veřejnost nemohla slyšet. A později po revoluci se stala terčem takového novinářského hyenismu, že ji to přimělo držet se patnáct let v ústraní.

Život na Olympu dechberoucí příběh jednoho neobyčejného života, na jehož pozadí se můžeme dozvědět i něco o českém národu jako takovém. A taky si připomenout opravdovou hvězdu z doby, kdy sport znamenal pro hodně lidí spíš než zábavu protest a prostředek národní hrdosti - a sportovci s ním.

Hodnocení: 4/5

Goodreads
Pavel Kosatík: Věra Čáslavská - Život na Olympu
Nakladatelství Mladá fronta, první vydání, 2012
(Obrázky: goodreads.com, http://flashbak.com/the-best-and-worst-olympic-protests-15121/)