středa 19. března 2014

Kdo je Mara Dyerová?

Znáte to, když od nějaké knížky vůbec nic nečekáte a ona vám naprosto vyrazí dech? Tak přesně tohle se mi stalo s Marou.

Mara se s rodiči a dvěma bratry přestěhuje z Rhode Islandu na Floridu po tom, co přežila téměř bez škrábnutí zřícení budovy. Při něm zemřeli tři lidé včetně její nejlepší kamarádky a přítele. Trpí postraumatickou stresovou poruchou a hned od prvního dne v nové škole je jasné, že to nebude jednoduché. Halucinace, zablokované vzpomínky na den, kdy se její život obrátil vzhůru nohama... a samozřejmě sexy kluk s britským přízvukem, který má z nějakého důvodu zájem právě o ni.

Co se vlastně stalo?

Mysteriózní atmosféra knihy mi připomínala některé filmy od M. Night Shyamalana. Ticho před bouří, které vás nutí zbystřit všechny smysly a analyzovat všechno, co se v příběhu děje, aby vám něco neuniklo. To je ale nakonec docela těžké, protože Prozření Mary Dyerové se čte neskutečně rychle. Krátké, úderné kapitoly vás nenechají ani nadechnout a první osoba tady funguje úžasně - Maru si okamžitě oblíbíte.

Od začátku až do konce knihy jsem nevěděla, na čem vlastně jsem. Některé části knihy by se daly zaměnit za nějaké "klasické" YA - romantika, chemie mezi hlavními postavami, střední škola... Ale co ta poznámka na první straně? Je to celé mystifikace? Je Mara opravdu blázen? Odehrává se to všechno v její hlavě?  Maře se postupně vrací některé vzpomínky na osudnou noc, ale příběh se tím snad ještě víc zamotává. Na konci sice přijde pár nečekaných odhalení... ale autorka má v dalších dílech hodně co vysvětlovat.

Prozření Mary Dyerové je jedna z těch YA knih, u kterých rozhodně po pár stránkách konec neodhadnete. Je strhující, nehorázně napínavé a jsou jenom dvě věci, co budete chtít dělat po dočtení: opatřit si další díl nebo začít číst odznova.

Podle skutečnosti?

Autorka pro svou prvotinu, která poprvé vyšla v roce 2011, našla inspiraci ve skutečném příběhu, se kterým se seznámila jako začínající právnička. Jak moc se mu ten Mařin ve skutečnosti podobá není ale úplně jasné ani z "background story", kterou zveřejnila na oficiálních stránkách série. Druhý díl plánované trilogie se jmenuje Proměna Mary Dyerové (The Evolution of Mara Dyer), třetí se bude jmenovat The Retribution of Mara Dyer a vyjde letos.

Hodnocení: 5/5

Goodreads
Michelle Hodkin: Prozření Mary Dyerové (The Unbecoming of Mara Dyer)
Nakladatelství Slovart + Brio 2013 (2011)
1. vydání
368 stran
Překlad Jan Březovský a Tereza Nuckollsová
(Obrázek: goodreads.com)

neděle 9. března 2014

Dorian Gray a mládí nade vše

Kdo by neměl rád Oscara Wildea. Jeho ironické komentáře, sarkasmus a senzačně zamotané hry. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že jeho jediný román Obraz Doriana Graye je naprosto jiný.

Především: Dorian Gray je asi nejotravnější postava, se kterou jsem kdy měla tu čest se setkat. Ze začátku příšerně nedospělý a naivní, po celou dobu arogantní a přesvědčený o vlastní důležitosti. Kromě toho je pod vlivem znuděného cynického lorda Henryho Wottona, který většinu svého času věnuje vymýšlení bizarních teorií o životě a jejich prezentaci při společenských sešlostech. A pak je tu ještě malíř Basil Hallward, který fanaticky obdivuje mladistvou krásu Doriana.

Navždy mladý

Obsah je asi notoricky známý: Basil Doriana namaluje a ten si usmyslí (pod vlivem lorda Henryho), že chce zůstat navždy mladý a krásný, protože mládí je to nejlepší, co může člověk mít, a bez něj už život nestojí za nic. A co se nestane: obraz se začne měnit, ale Dorian je pořád bez poskvrnky.

Jak je Dorian ze začátku naivní, po tomhle zjištěni rychle vystřízliví a využije to ve vlastní prospěch. Asi v půlce knihy děj poskočí o necelých dvacet let a my sledujeme, jakou spoušť Dorian nechává v životech lidí, se kterými se setká. A taky jak jeho krutost a arogance mění obraz, který Dorian střeží v zamčené místnosti svého domu, kam nikdo nemá přístup. Na jeho tváři se ale nemění vůbec nic, takže vypadá pořád stejně nevinně a čistě jako dvaceti.

Zhoubný vliv nudy

Jakkoliv se Dorian chová hrozně, je to právě Henry, který ho nakonec vždycky povzbudí k tomu, aby se tak choval dál - pod zástěrkou nějakého dalšího moudra. Je to Henry, kdo znuděně žongluje lidskými životy a nebere vážně svůj zhoubný vliv. Autor se pravděpodobně právě v této postavě trochu zvěčnil - nejspíš to byl právě ten typ, který byl v každé společnosti středem pozornosti a neustále okolo sebe házel cynické komentáře. Henry je ale takový cynik, že byste po pár minutách v jeho přítomnosti měli dojem, že svět je naprosto beznadějný.

Takže zdání klame: Henry není až laskavým glosátorem ve stylu lorda Goringa v Ideálním manželovi. Mezi postavami není nikdo, kdo by rozvířil příběh upadající potom mezi neustálými monology. Ve chvíli, kdy se nudíte, tam ale vpadne šokující, hořký závěr. Chybí mu hlubší vysvětlení a možná katarze. Otázkou ovšem je, jestli si ji někdo přeje - poté, co byl přes 200 stránek v Dorianově hlavě. Na konci jsem si přála jediné: aby proboha neexistoval nikdo takový, jako je Dorian. Je to to, co autor chtěl?

Hodnocení: 3/5

Goodreads
Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye (The Picture of Dorian Gray)
Nakladatelství Euromedia Group - Odeon 2011 (1890)
V tomto překladu 1. vydání
264 stran
Překlad Kateřina Hilská
(Obrázek: odeon-knihy.cz)