čtvrtek 30. ledna 2014

Přežít apokalypsu v supermarketu


Debutující autorka Emmy Laybourne napsala skvělou apokalyptickou knihu, se kterou nejspíš probdíte noc.

Všechno začíná jako normální den. Dean a jeho mladší bratr Alex jako vždycky dobíhají své školní autobusy. Nemají nejmenší tušení, že už za pár minut se svět, jak ho znají, začne nenávratně měnit. Z oblohy budou padat obrovské kroupy, kterým střecha dopravního prostředku rozhodně není překážkou. Později bude následovat zemětřesení. Lidé začnou umírat přímo před jejich očima. Jen díky duchapřítomnosti řidičky autobusu mladších žáků se zachrání aspoň čtrnáct dětí, které najdou útočiště ve velkém supermarketu Greenway. Řidička paní Woolyová se rozhodne vydat pro pomoc. A tak začíná dvanáct dní, během kterých nepůjde o heroické výkony, ale o prosté zachování naděje, která je často ze všeho nejdůležitější.

Život uvnitř

V Greenwayi zůstalo šest středoškoláků, dva třináctiletí osmáci a šest malých dětí, které nechtějí nic jiného než jít domů k rodičům. Starší musí vzít věci do vlastních rukou, postarat se o mladší a zažehnávat konflikty mezi sebou navzájem. Nikdo nemá tušení, jak dlouho budou muset zůstat zavření v obchodě. Je potřeba se připravit na to, že to mohou být minimálně týdny a možná i celé měsíce. Způsob, jak si zachovat chladnou hlavu, je dát jednotvárným dnům pod průmyslovým osvětlením řád, zvolit si vůdce a snažit se zachovat tolik normálnosti každodenního života, kolik to jen jde.

Katastrofy venku ale nekončí kroupami a silným zemětřesením. Ze skladu chemických zbraní začnou unikat chemikálie, které podle krevních skupin způsobují halucinace, puchýře a krvácení nebo lidi proměňují v agresivní násilníky. Svět venku se tak mění ve scénu z hororu a i uvnitř se hodně rychle zjistí, kdo má jakou krevní skupinu…

Takové lidi znáte taky

Vypravěčem celého příběhu je Dean. Na střední býval outsider a je celkem přirozeným pozorovatelem všeho okolo. Občas mu nechybí pořádná dávka ironie a nadhledu, které vůbec nepůsobí nepatřičně, ale naprosto přirozeně. Dean je (platonicky) zamilovaný do Astrid, která předtím o jeho existenci neměla nejspíš ani tušení. Jake a Brayden jsou typičtí středoškolští machři. Niko je skaut (kterého se moc snažíte mít rádi, ale většinu času vážně připomíná umělé postavy z Rychlých šípů). Josie je „máma“, kterou děti milují. Na pomezí mezi „dospělými“ a „malými dětmi“ jsou Sahalia a Deanův bratr Alex, technický génius, bez jehož schopností by asi ostatní byli nejednou v koncích. A i když by se mohlo zdát, že malé děti jsou pro děj celkem nepodstatné, rozhodně to tak není. Všichni mají v příběhu své místo a nikdo není míň významný než někdo další.

Autorka stvořila postavy, které jí věříte, protože dost možná takové lidi znáte. Nikdo není stoprocentní hrdina (i když Niko se mu docela blíží – takovým tím vyumělkovaným způsobem), každý má momenty, kdy je dole, i momenty, kdy je nahoře. Každý někdy udělá něco špatně. Každý s tím, co se děje, bojuje po svém. U všech postav máte důvody, proč je milovat i proč je nemít rád.

Trilogie

Pokud je na Monumentu 14 něco naprosto neuspokojující, je to délka. Přečtete ho totiž tak rychle, že vám bude připadat spíš jako nějaká předehra – kterou ale vlastně je. Autorka se rozhodla vytvořit trilogii. Druhý díl Nebe v plamenech už v Česku vyšel, poslední díl Savage Drift vyjde v originálu tento rok. Nechybí ani několik „mezidílů“, kterými někteří autoři krmí své čtenáře mezi vydáními jednotlivých (hlavních) knih.

Emmy Laybourne napsala knihu, kterou asi nedáte za dvacet let svým dětem jako klasiku – koneckonců, děj se odehrává v roce 2024 (a kdo by chtěl číst něco, co už se mělo stát, ale vlastně nestalo?). Pokud ale teď v roce 2014 máte chuť na nepříliš náročné, ale zábavné a rychle ubíhající sci-fi plné zvratů, můžu jenom doporučit.

Hodnocení: 4/5

Goodreads
Emmy Laybourne: Monument 14 (Monument 14)
Nakladatelství Baronet 2013 (2012)
1. vydání
296 stran
Překlad Zuzana Ľalíková
(Obrázek: goodreads.com)