Kniha Žena cestovatele časem je u nás známá spíš jako Zakletý v čase - pod tímhle názvem vyšlo druhé vydání a taky film, ke kterému posloužila jako předloha.
Napříč časem
Henry DeTamble cestuje v čase tak, že prostě zmizí a objeví se někde v minulosti nebo budoucnosti nahý a bez jakýchkoliv prostředků. Po pár minutách, hodinách nebo i dnech se zase vrátí do svojí současnosti. S Clare se potkává už od té doby, co jí bylo šest a jemu třicet šest. Ona na něj pořád čeká - až se konečně setkají v současnosti a pomyslné časové osy se protnou. A samozřejmě pokračují spolu.
Je celkem zábavné sledovat děj, když se ještě Clare a Henry v reálném čase nepotkali. Jakmile se tak ale stane - a jakmile se vezmou - začne být příběh naprosto konvenční (i ta obálka evokující lacinou červenou knihovnu už k němu sedí) a je v něm víc momentů, nad kterými pozvednete obočí, než těch, u kterých si zasněně povzdechnete. A hlavně - je v něm strašně moc "vaty", která nemá pro příběh nejmenší význam. Přes pět set stránek by se dalo hravě redukovat na čtyři sta nebo míň. Těch pár silných momentů by se zkoncentrovalo na menší plochu a já bych na konci necítila úlevu, že už je to za mnou.
Tak velká láska, že na nic dalšího už není prostor...
Samotný vztah mezi Clare a Henrym je přinejmenším hodně zvláštní (a to nemyslím v dobrém slova smyslu). Nepovažuju za romantické, když svého manžela potkáte jako šestiletá, trávíte s ním velkou část dětství dospívání a víte, že si ho jednou vezmete. O krásné a čisté lásce mě autorka nepřesvědčila ani celkem častými sexuálními scénami, kvůli kterým to prostě vypadalo tak nějak... tělesně a neupřímně.
Jiným postavám než dvěma hlavním autorka asi záměrně nevěnuje skoro žádnou pozornost, aby čtenáře zaměřila pouze tím jedním, hlavním směrem. Je to ale na škodu, protože příběhy několika dalších lehce naťukne - dost na to, aby vás zajímalo, co se s nimi stalo, když vás nudí monology Clare a Henryho.
Buď ji milujete, nebo nenávidíte
Čtenáři se evidentně dělí buď na ty, které Audrey Niffenegger svou prvotinou okouzlila a nedají na ni dopustit, a na ty, kteří litují, že ji vůbec četli. Zařadím se blíž k těm druhým. Nemůžu popřít, že Žena cestovatele časem má dobré momenty. Má ale taky ty špatné, zbytečné a odbyté - a těch je víc.
Hodnocení: 2,5/5
Goodreads
Audrey Niffenegger: Žena cestovatele časem (The Time Traveler's Wife)
Nakladatelství Baronet 2004 (2003)
1. vydání
519 stran
Překlad Petra Andělová
(Obrázek: Katalog Vědecké knihovny v Olomouci http://aleph.vkol.cz/)
Souhlasím s tebou v něčem. Můj názor je, že je to skvělý nápad a má potenciál být úžasnou knihou, ve které se všichni můžeme najít - přece jen smutek a samota jsou dneska velké věci, které nás spojují, aniž bychom o tom věděli. Líbil se mi konec, i když je heart breaking. Ale taky si myslím, že z toho autorka udělala něco jiného, než kam ten potenciál sahá, a proto nemůžu říct, že jsem tu knihu milovala.
OdpovědětVymazat:-) P.
Čekala jsem od ní přesně to, co píšeš - strhující a prostě silné a dechberoucí. Ale autorka ten potenciál podle mě naplnila tak možná do 50 procent... Díky za komentář! :)
Vymazat